Jeníček chalupář 

Jendu jsem začala hlídat vlastně náhodně, (zkrátka bylo potřeba někde zanechat malého caparta, a tak se hned vědělo, kde se bude mít dobře:-) Jeníček se mnou vždy zůstával celé dny až do večera, takže jsme měli hodně času na různé lumpačiny, (což se mu samozřejmě velmi líbilo)ale také na oboustranné poznávání. Byl to takový správný klučina. Když jsme šli za ovečkami, tak za všemi radostně utíkal, a nemohl pochopit, proč se s ním nechtějí kamarádit tak, jak by si on přál. Se slepičkami zkoušel snášet vajíčka, králíky tahal za uši...jakmile zahlédl na zemi ležet (dědou zapomenutou) hadici, tak z něho náhle byl hned pro změnu kačer...Jenda byl hold chalupář každým coulem a už od tak útlého věku.(Bylo mu 22 měsíců) Poznání, které si odnáším z hlídání Jeníčka je docela klíčové. Jeníček byl na svůj věk velmi šikovný, takže už byl učen svou maminkou chodit přes den na toaletu. Seděli jsme tak jednou na zahradě, jedli odpolední svačinu, (zrovna jsem se zakousla do melounu, to si pamatuji jakoby to bylo včera)a Jeníček mamince hlásil, že jde: "AA." Sám si sundal trenýrky a vypínal se dopředu, div nespadl, jak se snažil. Takhle tam cvičil asi tři minuty, když místo zepředu...mu něco vypadlo zezadu. :-) A samozřejmě dobře mířeno, všechno do trenek. (Mně to tehdy přišlo spíše humorné než cokoliv jiného, a i pochvaly hodné, protože se klučík fakt snažil, ne vždycky to vyjde, že jo) Překvapena jsem však byla z reakce jeho maminky, která mu velmi nadala a nechala ho vtom dřepět pěknou řádku minut. Když odešla pro čisté oblečení, Jeníček se zvedl, koukl na mě, radostně se rozesmál a zatleskal ručičkama, při koukání na svůj výtvor. (Bylo to až dojemné) O týden později jsem Jendu opět hlídala, a maminka hned při předávání malého dodávala: "Máme problém s kakáním, byli jsme i u pana doktora a Jeníček se zatvrdil a nechce chodit na toaletu, takže kdyby náhodou chtěl, tak velmi citlivý přístup, mazlit, atd." Věděla jsem ihned odkud vítr vane. A byla jsem velmi rozhořčena tím, jak nevědomost, netrpělivost, necitlivost a zbytečné nároky rodičů, mají nezměrné důsledky na jejich dětech. Jeníčkovi jsem se snažila pomoci, co to šlo, ale již to nebylo vůbec jednoduché. Když se jednou vysype plný košík čisté, dětské svobody, těžko se sbírá zpátky...